Kupujeme byt v Milovicích

Milovické byty

Už nechceme platit nájem na Jižním městě, rozhodli jsme se pro hypotéku a dlouhodobé zadlužení. Co na tom, jednou to bude naše. V Praze na byt nebo vilu ve Střešovicích nemáme, jdeme tedy hledat do Milovic. Furt se o nich mluví, musí to tam být bezva.

Najdeme si na internetu barevné vizualizace úžasně moderních projektů, kolem kterých se to zelená stromy a trávníky, korzují tam perspektivní 3D mladí lidé a sem tam je zaparkováno umyté 3D auto (v našem případě mírně ojetý stříbrný focus na leasing, nic průměrnějšího mě v tomto social-levelu nenapadá). Vzadu se venčí krásný 3D pes, jehož 3D exkrement najdeme až později zcela reálný někde na cestě. Cena je taky proti Praze krásná, volných bytů hodně. Zavoláme do realitky, kde nám projekt ještě více vychválí, neopomenou dodat, že Milovice jsou zelené město v parku (kdepak průmyslové zóny, co to je?), za půl hodiny jste kdekoliv v Praze a občanská vybavenost a infrastruktura ve městě dobrá a ještě se co týden rozšiřuje. Pak si nás otipují kvůli letadlům. Když jsme fanoušci, tak nám řeknou, že tu bude jednou prima letiště plné airbusů a boeingů. Když nejsme fanoušci, tak se dozvíme, že byly snahy o obnovu letiště, ale to nemá šanci projít přes odpor dvanácti kverulantů na místním internetovém diskusním fóru.

Vyřizujeme předběžně hypotéku. Banka nám ji jakoby přiklepne, když teda budeme chtít na ten nový byt, co jsme si vybrali. Hurá! Jedeme tedy do Milovic do realitky koupit ten světlý zbrusu nový byt, o kterém se nám už třetí týden zdá. V realitce zjistíme, že byt už nestojí 2.200.000, ale že ho museli minulý týden přecenit. Konkurence přece zdražila, zájem je obrovský a za 2.450.00 to máme jasně levnější než někde na Zbraslavi. Jedeme tedy znovu do banky, kde nám přiklepnou i tohle. Že budeme platit měsíčně 25 let skoro dvě stovky měsíčně za vedení účtu, na kterém se nic neděje, ještě k těm lichvářským úrokům, nám řeknou až mnohem později. Dobrá finta, lidi tohle snadno přehlídnou. Když chtějí dvě a půl mega, jdou dvě kila napsaná někde malým písmem stranou.

Znovu v realitce v Milovicích. Než podepíšeme, jdeme se ještě podívat na rozestavěný bytový projekt (ne všichni se chodí dívat úplně na začátku, ačkoliv to je logičtější). Přijdeme k vyhořelému panelovému domu, z jehož střechy rostou stromy jak na Semiramidiných visutých zahradách a kolem je nepořádek jak po tsunami. Případně uvidíme podivný betonový skelet, před kterým se dva místní pejskaři nahlas baví: „Ty vole Franto, já myslel, že to budou bourat a voni ještě přistavujou.“ Ponaučení: nechodit na obhlídku objektu příliš brzo. Ale co, hypotéka schválená, do 3D vizualizace bytu jsme se dávno zamilovali, už jsme si koupili v Ikea kapradí do koupelny (ta naše bude s malým okénkem) a malujeme si i ty procházky se psem (módní ridgeback nebo oblíbený středostavovský válec labrador) někde v té zeleni.

Půl roku po podepsání kupní smlouvy nám zbývají dva měsíce do kolaudace, jedeme se (třeba koncem října) podívat, jak to s naším bytem vypadá. Kolem domu tankodrom, fasáda nikde, okna nikde. Je nám jasné, že za listopad a prosinec z té hrubé stavby nikdo neudělá nic, co by aspoň trochu připomínalo tu happy-luxurious vizualizaci z internetu. Ani Harry Houdini, ani David Copperfield. Kolaudace se tedy posouvá o rok nebo o půl (ono se nám ještě nakonec bude po bydlení v Praze stýskat), firma nám sankce platit nemusí, zato po nás chtějí doplatek číslo 3, tedy 650 000 kroun, protože přece chceme bydlet a investor jaksi nemá peníze a navíc to tak bylo ve smlouvě. Jinak jim dlužíme sankci. To je, myslím, spravedlivé. („A to máte ještě štěstí, protože jsme museli zase přecenit, a noví zájemci platí od minulého týdne 2.540.000 za stejný byt o patro níž,“ řekne pan Makléř Realita.

Po dalším půlroce má sice dům okna, ale ani na ten třetí ohlášený termín ta kolaudace neklapne. Už ani nejdeme shánět právníka ale rovnou psychiatra nebo nájemného vraha – záleží na míře našeho odhodlání, zoufalství a touze po zasloužené odplatě.

Ještě jednou však spadá listí z milovických topolů, javorů a břízek, než se náš duševní stav stabilizuje. Už tedy nejíme tolik tablet prozacu denně a můžeme se věnovat volbě kachliček do kuchyně nebo výběru vany. Dozvíme se však, že za jakoukoliv změnu budeme platit třeba 20.000 Kč sankci, ačkoliv byt má sotva čerstvé omítky a není důvod se takto chovat k zákazníkovi, který firmě na celý ten stavební cirkus dává ze své hypotéky peníze. Necháme tedy ty blbce, ať tam dají kachličky dle libosti, protože za třetinový peníz to necháme po nastěhování sundat a osadíme vlastními. V horším případě sankci za změnu zaplatíme a až přijdeme za týden na kontrolu, zjistíme, že ty naše modré italské kachličky, které jsme koupili za poloviční cenu někde v akci, jsou na záchodě v bytě na protější straně chodby. „Jsem si řikal, proč nám jich tolik zbylo, paninko,“ řekne obkladač s lahváčem v ruce a típne o naše nové dveře cigaretu. A to můžeme být rádi, že na nás nemluvil ukrajinsky nebo polsky.

Kolaudace. Heuréka! Je to sice na pátý pokus se zpoždením 18 měsíců, máme chodník a příjezdovou cestu ze zámkové dlažby, ale kde měly být nové stromy a trávník, je oranice z navážky a plná odpadků. Ačkoliv jsme si to tak nepředstavovali, investor je už na dvouměsíční dovolené v Thajsku a nehodlá s tím nic dělat. Stejně by se nám tam ty stromy a ta tráva, kterou by vybral on, nelíbila, tak ať si poradíme sami. Navíc v rozpočtu 25.000.000 by to pro investora bylo 36.754 Kč navíc a to si nemůže dovolit, i bez toho na nás skoro nevydělal.

Závady. No a? Nic přece není bez chyb, nějak si už poradíte (vzkazuje investor). Někde vám něco odněkud teče? Neměli jste to rozbíjet. Chybí izolace pod střechou? Jak jste si to převzali, takové to máte. Proč jste si ten byt kupovali, když je tak špatný? A navíc – byl levný, ne? Aloha!

Během dvou let zjistíme, co všechno je v bytě a v Milovicích špatně a táhne nás to bydlet zpátky do komunistického nezatepleného paneláku v Praze. A to je, milé kočky a koťata, konec pohádky o novém bytě, který na 3D vizualizaci vypadal tak slibně…

Vaše sarkastická Ovčí babička (alias RGzG)

[Návrat na úvod]